10.2.2011 ATTACK ATTACK!

10. února 2011 v 6:49
Ano, už dneska jsou tu Attackové :) Je to jedna celkem dost fajn kapela.. :)) Těšim se moc, zas jednou podniknu něco s holkama.. <3 Já vím, slíbila sem report z min. koncertu ještě, ale ten bude až budou i fotky abych sem pak dala všechno najednou.. :)) Prostě, miluju atmosféru koncertů, a post-hardcore! 
 

7.2.2011

6. února 2011 v 0:47 | Kattye |  Music? Life!
Ano, právě na tenhle den se nejvíc těšim. Už je to dva dny co nemůžu dospat.. :) Je to jen malá akce v Kainu, jen pět malých post-harcore, metal-core  kapel.. A je tam i Marina.. Bože, nejvíc se těšim až přijdu mezi ty cizí lidi a pohltí mě ta atmosféra... Prostě celkově miluju tyhle akce kdy se člověk má možnost seznámit a ještě poslouchat styl co miluje.. Tak jen jsem vám to chtěla takhle říct.. <3 Tak dobrou noc, pak napíšu jaký to bylo :))

Jeffree Star moje malá velká úchylka :))

1. února 2011 v 11:54 | Kattye |  Noisy Silence
Sedím se slečnama v Mc a bavíme se o hudbě, konkrétně o Jeffreem... Nevadí mi, že vipadá jak barbínka, nevadí mi že nemá pípu ale je to chlap, ale je dokonalej! jeho né příliš slušné texty, jeho svádivý hlas mi dává denní jistotu :)) Neumim si už představit vstát jedinné ráno bez jeho textů.. bez jeho hlasu.. Takže prostě, Jeffree! 

d
dd
 


I have a dream

26. ledna 2011 v 12:34 | Kattye |  Noisy Silence
Ahoj. chtěla jsem vám strašně moc napsat, co se mi dnes v noci zdálo.. Ale jakmile jsem začala psát, začali stékat slzy a vevnitř mě svíral takovej divnej pocit.  V tu chvíli mi došlo, že jsou věci, které by se takhle ven vytakovat neměli, a tahle zřejmě patří k nim.... Jak to máte vy s pocity a se sny? :)


f

Brokencyde-Schizophrenia

25. ledna 2011 v 22:33 | Kattye |  Music? Life!


Hodně dlouho jsem přemýšlela co k týhole písničce připsat, nebo proč ma mam pocit, že teď je ta chvíle kdy tu nesmí chybět. Možná že to je prostě kvůli tomu že tahle písnička mi udržuje dobrou náladu, možná protože Brokencyde maj skvělé screamo a celkově je miluju. Nevím nepovím :))

Každopádně vám přeju dobrou noc, a sladké sny..



p

Drugs

25. ledna 2011 v 22:21 | Kattye
Seděla na postely a poslouchala písničky linoucí se z Itunes v počítači...ke každé písničce co jsme spolu poslouchaly jí vázalo tolik vzpomínek. Sama nespíš nevěděla proč, začala mi vyprávět svůj příběh.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
.....Woooow
Tell me it's beautiful
But will I ever know
The world behind my wall.....
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Seděla jsem na lavici v kostele a poslouchala to klidné mrazivé ticho. To ticho,které s ní nikdy nenastalo. 
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

.......I'm ready to fall
I'm ready to crawl
On my knees to know it all
I'm ready to heal
I'm ready to feel
I'm ready to fall...
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Oči mě začali pálit a netrvalo dlouho a přišla první a zdaleka ne poslední slza.Už je to tak dlouho co jsme tu spolu seděli a smály se lidem kteří si sem přišli zavzpomínat nebo vylít srdíčko. Jmenovala se Nickey a pro mě byla střed vesmíru. Vztah s ní bylo něco dokonalého, ovšem i pohádka jednou zkončí,ale takhle rychlí spád a následný konec jsme opravdu nečekala.Ano, já Miri jsem bisexuálka a ona byla ta dokonalá. 
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
...... One day I will be
Ready to go
See the world behind my wall........
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Je to už tři roky nazpět co mě opustila. Naučila mě vnímat svět jinýma očima, naučila mě smát se a cítit štěstí i v temných chvilkách. Poté co odešla mi trvalo dlouho než jsem se naučila žít bez ní. Zní to zvláštně, ale kupodivu to šlo, život bez ní byl zlý, ale ne tolik kolik jsem si představovala. Život šel dál a se mnou se nikdo nepáral. Chci, nebo nespíš i z velké části musim zavřít kapitolu a jít dál, už kvůli rodině, přátelům.. 
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
......I'm staring at a broken door,
There's nothing left here anymore.
My room is cold,
It's making me insane......
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Čas šel dál a já se učila bavit. Učila jsem se že svět je pořád krásný a že si musím užívat a nehledět na to co bylo.... 
Jsem na diskotéce, mozek oputělý alkoholem, tělo zmatené a omámené, ale přesto jsem byla uvolněná a schopná fungovat. Přistoupím k baru abych si odpočinula od tance na dost rychlou hudbu a obědnam si další Mojito. Otočím se zády k baru a sleduji lidi pohybující se do rytmu nějaké míň známé písničky. Netrvá moc dlouho a už u baru nestojím sama. na tohle jsem byla zvyklá, někdo přijde, obědná mi drink, pokecá a odejde. Tentokrát vše bylo jinak, a mě do života vspoupi další člověk. Jeho jméno bylo Yared. Měl černé vlasy do obličeje a patku. Ano ano, teď si většina řekne: aha, obyčejnej emař. Ale on byl jinej. Byl tak moc odlišnej.. Jeho červené kalhoty se mu skvěle hodily k černé košily kterou doplňovala černevočerná kostkovaná mini kravata. "Ahoj, je tu volno?" Poskytne mi pohled na krásné bílé zoubky obnažené v dokonalym úsměvu. Jen mu mírně pokynu hlavou na souhlas a dál se soudředím na parket. Cítím na sobě jeho propalující chtivý pohled. "Ehm.. dáš si ještě něco k pití? " Mrkl na mě a potom sklouzl očima na mou zpola prázdnou sklenici. "Jo díky." Usměju se a natočím se jeho směrem. Rozeběhla se mezi náma nenucená přátelská konverzace. Po půl hodině mam pocit že už se nemůžu smát a po tváčích mi stékají slzy smíchu. Znejsitím když si uvědomím že náš oční kontakt ještě stále trvá.... "Nechceš se jít projít?" Zeptá se a nasadí nevinou grimasu. Usměju se a s přikývnutím vezmu do rukou kabelku a prorážím si cestu ke vchodu.....
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
....ready set go it's time to run
the sky is changing we are one
together we can make it while the world is crashing down
don't you turn around.....
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Tak to vidíš Kattye.." Sedím tu, brečím a vyprávím ti svůj příběh..." Mám pokračovat?" Příjývla jsem, chci vám vyprávět dál... 
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
.....Don't wanna run on your command
Don't wanna keep on commin' back
Don't wanna swallow all your lies
Wanna feel alive.....
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak tedy pokračuji.. 
Bylo s nim všechno krásné... Na mé osumnácté narozeniny jsme spolu začali chodit a o půlroku později se poprvé milovali. On pro mě byl Nickey číslo dvě. On byl ten který mi dal šanci se na sto procent vzpamatovat.. Když jsem konečně začínala poznávat novou stránku života, opět mě osud nakopl.. 
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
.......Human connect to human
Boy meets girl know what to do
Human connet to human
how can I connect to you
Human connect to human
Boy meet girl know what to do
Human connect to human
How can I connect to you......
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Do svých dvacátých prvních narozenin jsem byla s Yaredem. Omluv mě Kattye, ale nemůžu ti ho moc popisovat, jsou to zbytečně mnoho bolestivé vzpomínky. V den svých narozenin jsme se měli sejít. Nesešli. Volala mi jeho maminka, že Yared měl autonehodu když jel pro dárek pro mě. Byl to vybavený byt v Německu.. V ten den se mi zhroutil celý svět. Už jsem nikdy nechtěla a stále nechci milovat. Život je jen pouhá hra.. A my jsme jen figurky. Nikdy neví jaké číslo ti na kostce padne, a jednička ti může padnout i vícekrát za sebou... Zhroutila jsme se. Byt od Yareda jsem prodala, nemohla jsem mít něco co by mi ho připomínalo. Peníze jsem profetovala. Ano, slyšíš zprávně.. Kašla jsem na povolání, na rodinu na všechno. Nikdo pro mě nebyl dost dobrej,jen ta droga. Má závislost se stupňovala a já neměla za chvíli ani korunu. Milovala jsem ten pocit když jsem vdechla bílou lajnu, oči se mi rozšířili slastí a svět se zatočil. Udělali ze mě šťastného člověka. Ani to ovšem netrvalo dlouho. Po pár týdnech užívání se moje závislost stala silou vůle neléčitelná, a já se začínala topit.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
....I walk the streets
They are hard, cold, sad and true
Don't lose your way
I am here with you
Hey!
Everybody shout
Hey!
Celebrate it loud.......
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Doslov: Miriam bylo 25 let když umřela. Bohužel, už mi sůvj příběh nestihla dovyprávět. Svět v jakém žila já stáhl zpátky ke dnu-ke dnu ze kterého už nebylo úniku. Miri se předávkovala kokainem. Strašně moc se se mnou chtěla o všechno podělit... O svůj příběh.. 

Don't leave me!

25. ledna 2011 v 22:19 | Kattye |  One-shot
Je deset hodin dopoledne a já sedim ve škole na počítači a přemejšlim. Během jednoho dne se mi obrátil celej život vzhůru nohama. Je to týden co mi umřela nejlepší kamarádka, měla leukémii. Stačilo pár hodin, a byl konec, doktoři nemohly a už ani nechtěli bojovat o něco co už je ztaceno. Vidim to jako dneska, jak sedím v chodbě, slzy v očích, a ošklivý svýravý pocit na srdci. Práskly dveře a já se s očekáváním podívam nahoru na v celku příjemného doktora, co mi přišel říct ortel který mi změnil život. " Je mi to moc líto." Ne, to ne, já tomu nevěřím! Slyšim vzdálené hlasy, všude okolo mě lítají bílé pláště a slzy. Cuknu s sebou když mi pod lavicí zazvoní mobil. Tiše si povzdechnu, a přečtu smsku. Nic zajímavého, jen kámoš ať se u něj po škole stavim. Tišečekám až zazvoní, a já budu moct konečně ven, pryč z týhle budovi. Crrrrr! Konečně se dočkam, rychle čapnu věci, vypnu počítač a rychle vypluju z učebny. Cestou ze školy se stavím tam, kde se cejtím nejhůř, ale přesto vím, že tam musím. Tiše se slzamy v očích vkročim na rozlehlý hřbtiov, a najdu potřebnou uličku. Tiše se pomodlím a pokleknu na kraj hrobu. Políbim fotku na kameni, a necham průběh emocím. Smutně si čtu pořád dokola rok narození, a rok úmrtí. "Kdybys věděla Annie jak moc mi chybíš... jak moc bych si přála abys tu byla se mnou.. Slíbila jsem že na tebe nikdy nezapomenu a že tě sem budu každej den navštěvovat. A já to dodržim... Chybíš mi Ann.." Zvednu se, popadnu vázu a jdu hledat pumpu s vodou. Po chvími zjistim že musim až zpět k bráně. Povzdechnu si, utři si slzy a mířím k pumpě. Vší silou zaberu, abych z pumpy vytlačila snad poslední kapky vody. Po chvíli přemešlení vytáhnu drobné, a vhodím je do automatu na svíčky. Koupím jí tu nejhezčí, a jdu zpět  k hrobu. Kleknu si na okraj, a zapálím svíčku. hadrem utřu spadané listí, kdžy v tom za sebou slyším kroky. Leknu se a mírně vypísknu. otočím se a za mnou stojí kluk se smutným ubrečeným výrazem. "Ahoj, nechtěl jsem tě polekat, omlouvam se" Sjedu ko pohledem, a musím uznat, že je zajmavej. Má na sobě bílé tílko bez rukávů pod kterým se rýsují dobře vypracované svaly. Na nohách staré adidasky, a k tomu seprané, ale zajímavé džíny. Jeho světle hnědé vlasy na sluníčku měli zajímavý odstín. Podívala jsem se mu do očí, a zkameněla. Měl ty nejkrásnější modrý oči, co jsem snad kdy viděla.. Lehce se posuměju, a odpovím na pozdrav. "Ahoj, nic se neděje" Rychle uhnu pohledem, a dál se věnuju kámoščině hrobu, nebo spíš oplakávání. "Ehm.. nechceš nějak pomoct?" Soucitně se na mě kluk podívá, a já zkamením. Jen nesouhlasně zakývu hlavou, a dál ho ignoruji. "Jsem Láďa a jak se jmenuješ ty?" Zhnuseně se na něj podívam a hodlam dát najevo protest. "Sakra, proč myslíš že tu sedím a brečím? Vipadam na to že bych se chtěla seznámit?!" Udiveně na mě zírá, ale po chvilce se vzpamatuje, a naskočí mu do očí slzy. Nechápavě se na něj podívam, nejsem to náhodou já, kdo by měl brečet? V očích se mu mísí bolest s bezmocí. "Omlouvam se, jsem Kattye. Co se ti stalo?" těžkopádně vstanu, mam ztuhlé nohy, a setřu mu slzu z tváře. Podívá se na mě, a nejistě odpoví... " O pár uliček dál mi leží mamka... je to dva roky co umřela, ale pořád se nemůžu vzpamatovat.. promiň že sem tě otravoval..." Další nával slz se dostav, tentokrát na nás oba. Podíváme se na sebe, a obejmeme se. Ani nevím proč jsem ho obejmula, ale cítila jsem že to musim udělat, že když to neudělám, nepomůžu mu. 

Obemula mě. tak starně moc mi připomíná mojí mamku.. kattye.. I to jméno je stejné... I její hnědočerné oči a hnědé ve větru poletující vlasy.. Je jak anděl kterýho mi poslala. Nechci jí pustit, bijím se že mi uteče... Cítím úlevu, slzy tečou proudem, ale mam zvláštní pocit, že na to nejsem sám... 

Pomalu Láďu pustím a podívam se mu do zarudlých očí. Měl zvláštní výraz, jako by mi něco říkalo že ho znám celý život. Tiše se posadím na lavičku, a pozoruji ho.. Pohled mi sjede na hrob mé nejlepšá kamrádky, ale tentokrát nepřichází bolest, ale úleva. Cítím jak si výtr pohrává s mými vlasy, a jako by šeptal tajné přání. Znova se mu podívám do očí, které jsou neskutečně blízko těm mím.. Má v očích to samé, něhu, touhu, lásku. 

Je to už dva roky co s Láďou neodmyslitelně patříme k sobě. Dohromady nás dala má kamarádka, a jeho mamka. Jako by si přáli aby to tak bylo. Miluju ho nadevše,  vím že on můj cit opětuje. 

Kattye je pro mě anděl. Světlo na koni tunelu.. Mamka by si přála abych byl šťastnej, a to můžu jedině s Kattye.. Děkuju mami.... 


Lonely Night

25. ledna 2011 v 22:18 | Kattye |  One-shot
Sedím v parku, sluchátka v uších a ve tváři utrápený, uslzený výraz. Vzpomínky….bylo mi tak krásně, s ním jsem zažila to nejhorší, to nejkrásnější….

…………………..

Vše začalo jednoho večera, když jsem byla kamarádce na modní přehlídce. Bylo tam spousta lidí, hodně známých osobností. Nejistě jsem si sedla do zákulisí a koukala na kamarádku, jak se promenáduje po mole. V tu chvíli jsem na sobě cítila neznámý pohled. Byl to on. Dredatý Tom Kaulitz. Vpíjel se do mě svýma čokoládovýma očima a já myslela, že se v nich utopím.
V břiše mi vzlétl houf motýlků a já cítila pocit vzrušení…

O pár měsíců později…

Tom…v noci můj, ve dne faninek. Každou druhou noc za mnou chodil domů, s ním jsem prožívala ty nejkrásnější chvíle svého života.

………………

Zvednu se z lavičky a pomalu odcházím z parku. Dnes přijde, vezme si mě a k ránu odejde. Zas mi jen ublíží…
Ráno se probudím v posteli, ale po Tomovi ani stopy. Nebyl tu, je to poprvé co nepřišel…
Se slzami v očích letím do koupelny a napustím si plnou vanu ledové vody. "Jsi naivní Kattye!" řvu na sebe do zrcadla a snažím se ze sebe smýt všechno to zklamání…

Po pár týdnech už si pomalu zvyknu na to, že už nepřichází, pomalu už ani nevěřím, že jsem si ho jen nevysnila, že tu někdy doopravdy byl.

Je 1. září a Tom dnes slaví narozeniny. Celý den ležím v posteli a koukám na smutné filmy. Večer ale nemohu usnout, venku je bouřka. Miluji bouřky, a tak se obléknu a jdu se trošku projít, pročistit si myšlenky. Jen v tílku a v kraťasech vyběhnu ven do deště. Procházím se uličkami, sama, tak moc sama. Slzy se spojují s deštěm a já se cítím konečně svobodná, volná. Utíkám ulicí a chci zapomenout…
Když v tu chvíli mě něco silně natlačí do slepé uličky. Z úst se mi vydere zděšený výkřik, zoufale volající o pomoc. Ale pak se zarazím. Ta vůně, to tělo, tohle už znám! Tom se na mě usměje a v očích mu vidím chtíč, ale i nevídanou něhu. Vzrušeně se na mě přitlačil, zády mě opřel o zed a zvedl mě ze země a posadil si mě jakoby do klína. Vzrušeně jsem mu vydechla do ucha a začala ho líbat. …
Tak jsme tam stáli, v dešti, v bouřce a vášnivě jsme se milovali…
Ráno jsem se probudila převlečená v posteli a vedle mě ležel Tom. Poprvé co zůstal až do rána. Usmál se na mě a něžně mě políbil.


Kam dál